Vítám tě

"Tomáši stávej! Snídaně" Hulákal odněkud z neznáma ségry hlas. Tak krásnej sen se mi zdál, hrrr. Tak ještě pět minut, myslel jsem si.  "TŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮT!" Ozval se mi u ucha ničivý  zvuk sirény. "Já tě zabuju ty jeden malej..!!!" To už jsem byl na nohou a hnal se za svím nejotravnějším mladším bráškou po schodech. "No, no, nooo!!" Zastavila mě máma výhružně s prázdnou krabicí na hrudníku. "Když ale on.."Ukazoval jsem na prchajícího pruda.  Ale když jsem viděl její nepopsatelně výhružný pohled, jen jsem odfrknul a obrátil se že se vrátím zpět do postele. "No, no, no! Kam si myslíš že jdeš, spáči jeden! Mazej do koupelny!" To už mě tahala za triko směr koupelna "No tak mami, nejsem malej!" V koupelně to už vypadalo, no, jako už né v koupelně ale v místnosti plné zabalených krabic. "Mami, kde mám svojí hygienu?" zahulákal jsem přes zavřené dveře a čekal že mě uslyší. "Na židli pod ručníkem, broučku. A nezapomeň všechny věci potom pěkně uložit do svojí krabice." Mluvila semnou jako kdybych byl malý kluk. "Ano mami!" Věnoval jsem té větě ten nejvíc sarkastický podklad jaký jsem dokázal" Vážně, když se stěhujete skoro každý půlrok jako já, už od svích 6 let co se máma rozvedla s tátou, máte perfektně nacvičené balení věcí do krabic.

"Tyyyjo ségra, dneska se ti ty vafle povedly, co si do toho dala?" Usmál jsem se na svoji o 2 roky mladší sestru. Ta se pomalu otočila od vymačkávání pomeranču a ukazovala na mě upatlaným prstem "Pokoj s balkonem mám já! Mě nepřemluvíš!" Jen jsem se pousmál, svěšil hlavu a pečlivě žvýkal sousto po soustu. "Lily kde máš krabice?" Objevil se Pavel ve dveřích. "Musíme už nosit, stěhováci jsou už tady. Těšíte se?" Nadšeně se usmíval. Pavel je mamčin přítel a vypadá to že konečně už ten pravý. On totiš pracuje v realitní agentůře, takže máme jisté výhody a máma má zas svojí novostarou výmluvu pro stěhování. "V Brooklinu se vám bude líbit. Mají tam dobré školy a kamarády si najdete všude. "Vžžžž" Prosvištil kuchyní Marek s letadlem v ruce přímo k Pavlovi do náruče. "AAAHA, TADY TĚ MÁM" zvedl ho do náruče a rozcuchal mu vlasy. Ten se jen usmál a chlubil se se svím novým letadlem. "Ale notak, Marečku! Co jsem ti říkala o hračkách. Vem si jen jednu, ostatní budeš muset nechat v krabici dokud nepřijedem do nového domu." "Ale když já chci dvě.." Zaprotestoval a běžel si schovat pod bundu válejícího se tyranosaura na podlaze. "Nooo dobře, ale jen dvě hračky jasný?! A vy dva, ty to rychle dojes ať pomůžeš s nošením krabic" Ukázala na mě a já začal dlabat poslední vafly s malinama nejrychleji jak jsem jen uměl a pak ukázala na Lily" A ty dodělej to pití utři to pak ubrouskama at nemusíš zbytečně špinit a běž taky pomoc. Já zatím zkontroluji jestli jsme na něco nezapoměli." Všichni jsem se dali do rychlejšího tempa a po chvilce nám začli po baráku chodit stěhováci a nosili nábytek. Po pravdě, trochu jsem se těšil. Velký dům s bazénem, dobrá čtvrť, snad si tam zvyknu. Když už vše bylo na svém místě a máma si konečně sedla do auta a pořád přemýšlela jestli máme všechno, rychle jsem naskládal Marka to sedačky. S kamarády jsem se rozloučil na facebook. Nevypadalo by to moc chlapácky kdybych před nima v 17 letech bulel. Lily se šla jen co vím rozloučit se sousedkou a zalezla si do auta naštvaná se slzama v očích. Neměl jsem jí to vůbec za zlé. Sám jsem od sud nechtěl. Naposledy jsem se rozhlídl a nasedl do auta. "Můžem? Jste připoutaní?" Zkouknul nás přes rameno, potom se podíval na mamku a chytil ji pevně za ruku. A náš dům se začal ztrácet v dáli."